Hledat
déboîter
01
vykloubit, vymknout
séparer une pièce de son emplacement ou de son articulation en la tirant ou en la forçant
gramatické informace
morfologické složení
frázové
dějové sloveso
neoddělitelný
pomocné sloveso
avoir
1. osoba jednotného čísla
déboîte
1. osoba množného čísla
déboîtons
1. osoba budoucího času
déboîterai
příčestí minulé
déboîté
1. os. mn. č. imperfekta
déboîtions
Příklady
Il a déboîté la porte en tirant trop fort.
Vysunul dveře tím, že táhl příliš silně.
02
vymknout, vyskočit z místa
sortir de son emplacement ou de son articulation de façon brutale ou accidentelle
Příklady
La porte a déboîté sous la force du vent.
Dveře vypadly z pantů pod silou větru.
03
náhle změnit pruh, vyjet ze svého pruhu
changer de file brusquement ou sortir de sa voie en roulant
Příklady
La voiture a déboîté sans mettre son clignotant.
Auto náhle změnilo pruh bez použití blinkru.
04
vykloubit, vykloubit se
sortir de son articulation de manière brutale ou accidentelle
Příklady
Son épaule s'est déboîtée pendant le match.
Jeho rameno se během zápasu vykloubilo.
