Hledat
to incriminate
01
obvinit, obžalovat
to accuse someone of a crime or make a formal charge against them
Transitive: to incriminate sb
gramatické informace
morfologické složení
odvozené
dějové sloveso
pravidelné
přítomný čas
incriminate
3. osoba jednotného čísla
incriminates
příčestí přítomné
incriminating
minulý čas prostý
incriminated
příčestí minulé
incriminated
Příklady
The prosecutor decided to incriminate the suspect based on the new evidence.
Státní zástupce se rozhodl obvinit podezřelého na základě nových důkazů.
02
obvinit, nařknout
to provide evidence or information that suggests a person's involvement in a crime or wrongdoing
Transitive: to incriminate sb
Příklady
The witness hesitated to testify, fearing that any statement might inadvertently incriminate them in the ongoing investigation.
Svědek váhal svědčit, protože se obával, že jakékoli prohlášení by jej mohlo neúmyslně obvinit v probíhajícím vyšetřování.
Lexikální Strom
incriminating
incrimination
incriminate
criminate
crime
