Hledat
to incriminate
01
obvinit, obžalovat
to accuse someone of a crime or make a formal charge against them
Transitive: to incriminate sb
gramatické informace
dějové sloveso
pravidelné
přítomný čas
incriminate
3. osoba jednotného čísla
incriminates
minulý čas prostý
incriminated
příčestí minulé
incriminated
Příklady
The prosecutor worked hard to incriminate the accused with hard evidence.
Státní zástupce tvrdě pracoval na tom, aby obviněného obvinil z tvrdých důkazů.
02
obvinit, nařknout
to provide evidence or information that suggests a person's involvement in a crime or wrongdoing
Transitive: to incriminate sb
Příklady
The defense attorney cross-examined the witness, trying to expose any inconsistencies that could incriminate their client.
Obhájce provedl křížový výslech svědka a snažil se odhalit jakékoli nesrovnalosti, které by mohly obvinit jejich klienta.
Lexikální Strom
incriminating
incrimination
incriminate
criminate
crime
