Hledat
to brandish
01
mávat, potřásat
to wave something, especially a weapon, in a threatening or aggressive way
gramatické informace
morfologické složení
jednoduché
dějové sloveso
pravidelné
přítomný čas
brandish
3. osoba jednotného čísla
brandishes
příčestí přítomné
brandishing
minulý čas prostý
brandished
příčestí minulé
brandished
Příklady
He brandished a knife at them, eyes blazing with fury.
Mával na ně nožem, oči mu planuly hněvem.
02
vystavovat na odiv, chlubit se
to display a trait, skill, or object in a boastful manner
Příklady
She brandishes her intellect during the debate.
Ona vystavuje na odiv svůj intelekt během debaty.
Brandish
01
mávání, výhrůžný gest
the act of waving something, typically a weapon, in a showy or threatening way
gramatické informace
stav životnosti
abstraktní
morfologické složení
složené
počitatelné
tvar množného čísla
brandishes
Příklady
His brandish of the sword silenced the crowd.
Jeho mávání mečem umlčelo dav.
