Hledat
to oblige
01
zavazovat, nutit
to make someone do something because it is required by law, duty, etc.
Ditransitive: to oblige sb to do sth
gramatické informace
morfologické složení
jednoduché
dějové sloveso
pravidelné
přítomný čas
oblige
3. osoba jednotného čísla
obliges
příčestí přítomné
obliging
minulý čas prostý
obliged
příčestí minulé
obliged
Příklady
The contract obliges both parties to fulfill their agreed-upon responsibilities.
Smlouva ukládá oběma stranám plnit jejich dohodnuté povinnosti.
02
pomoci, prokázat laskavost
to provide assistance or do a favor for someone
Transitive: to oblige sb
Příklady
She obliged her neighbor by watering their plants while they were away on vacation.
Ona zavázala svého souseda zaléváním jejich rostlin, když byli na dovolené.
Lexikální Strom
disoblige
obligate
obligatory
oblige
