Hledat
provoquer
01
způsobit, vyvolat
être la cause directe d'un événement, d'une réaction ou d'un effet
gramatické informace
morfologické složení
jednoduché
dějové sloveso
pomocné sloveso
avoir
1. osoba jednotného čísla
provoque
1. osoba množného čísla
provoquons
1. osoba budoucího času
provoquerai
příčestí přítomné
provoquant
příčestí minulé
provoqué
1. os. mn. č. imperfekta
provoquions
Příklady
Ce médicament peut provoquer des effets secondaires.
Tento lék může způsobit vedlejší účinky.
02
vyzývat, odporovat
ne pas céder face à quelqu'un, continuer à résister ou défier
Příklady
Il a provoqué son adversaire sans jamais céder.
Vyprovokoval svého soupeře, aniž by kdy ustoupil.
03
provokovat, podněcovat
pousser quelqu'un à réagir ou à agir, souvent de façon forte ou négative
Příklady
Il a provoqué une dispute avec ses paroles.
On vyprovokoval hádku svými slovy.
