Hledat
sträuben
[past form: sträubte]
01
bránit se, odporovat
Sich widersetzen oder gegen etwas wehren, oft aus Ablehnung oder Trotz
gramatické informace
morfologické složení
odvozené
dějové sloveso
pravidelné
pomocné sloveso
haben
1. osoba jednotného čísla
sträube
3. osoba jednotného čísla
sträubt
příčestí přítomné
sträubend
minulý čas prostý
sträubte
příčestí minulé
gesträubt
Příklady
Das Kind sträubte sich gegen den Mittagsschlaf.
Dítě odmítalo polední spánek.
02
naježit se, vztyčit se
(Haare, Federn) sich aufrichten, meist aus Angst, Wut oder Kälte
Příklady
Bei dem lauten Geräusch sträubten sich meine Haare.
Při hlasitém hluku, zježily se mé vlasy.
