Hledat
to bludgeon
01
nutit, vyvíjet tlak
to forcefully pressure someone to do something
Ditransitive: to bludgeon sb into sth
Příklady
The fear of social ostracism bludgeoned her into conformity with the group's norms.
Strach ze společenského ostracismu ji přinutil přizpůsobit se normám skupiny.
02
mlátit obuškem, brutálně bít
to violently strike someone repeatedly with a heavy stick
Transitive: to bludgeon sb
Příklady
The murderer confessed to bludgeoning his victim to death in a fit of rage.
Vrah přiznal, že svou oběť v záchvatu vzteku ubil k smrti.
Bludgeon
01
obušek, kyj
a thick, usually short stick or club used to hit or strike, often intended as a weapon
Příklady
The villain wielded a heavy bludgeon to intimidate his enemies.
Padouch mával těžkou obuškem, aby zastrašil své nepřátele.
Lexikální Strom
bludgeoner
bludgeon
