Hledat
déconcerter
01
zmást, znepokojit
troubler ou surprendre quelqu'un au point de le rendre hésitant ou inquiet
gramatické informace
morfologické složení
odvozené
dějové sloveso
pomocné sloveso
avoir
1. osoba jednotného čísla
déconcerte
1. osoba množného čísla
déconcertons
1. osoba budoucího času
déconcerterai
příčestí přítomné
déconcertant
příčestí minulé
déconcerté
1. os. mn. č. imperfekta
déconcertions
Příklady
La question inattendue du professeur a déconcerté l'élève.
Neočekávaná otázka učitele zmatla žáka.
02
zmást, vyvést z míry
surprendre ou étonner quelqu'un au point de le laisser perplexe
Příklady
La tournure de l'histoire a déconcerté les spectateurs.
Zvrat v příběhu zmatl diváky.
