Hledat
énerver
01
rozčilovat, otravovat
faire perdre patience ou rendre quelqu'un irrité
gramatické informace
morfologické složení
jednoduché
dějové sloveso
pomocné sloveso
avoir
1. osoba jednotného čísla
énerve
1. osoba množného čísla
énervons
1. osoba budoucího času
énerverai
příčestí přítomné
énervant
příčestí minulé
énervé
1. os. mn. č. imperfekta
énervions
Příklady
Ce bruit constant m'énerve.
Tento neustálý hluk mě irituje.
02
rozzlobit se, ztratit trpělivost
devenir irrité, perdre patience ou calme
Příklady
Il s'énerve pour un rien.
Rozčiluje se kvůli maličkostem.
