Hledat
interpeller
01
oslovit, vyzvat k odpovědi
adresser la parole à quelqu'un brusquement ou avec insistance
gramatické informace
morfologické složení
odvozené
dějové sloveso
silné
pomocné sloveso
avoir
1. osoba jednotného čísla
interpelle
1. osoba množného čísla
interpellons
1. osoba budoucího času
interpellerai
příčestí přítomné
interpelant
příčestí minulé
interpellé
1. os. mn. č. imperfekta
interpellions
Příklady
Tu n' as pas besoin de m' interpeller, je t' écoute déjà.
Nemusíš mě volat, už tě poslouchám.
02
zadržet a vyslechnout, zastavit a vyslechnout
arrêter et questionner quelqu'un dans un cadre légal
Příklady
La police interpelle systématiquement les sans-papiers.
Policie systematicky zadržuje a vyslýchá nelegální migranty.
