Hledat
interpeller
01
oslovit, vyzvat k odpovědi
adresser la parole à quelqu'un brusquement ou avec insistance
gramatické informace
morfologické složení
odvozené
dějové sloveso
silné
pomocné sloveso
avoir
1. osoba jednotného čísla
interpelle
1. osoba množného čísla
interpellons
1. osoba budoucího času
interpellerai
příčestí přítomné
interpelant
příčestí minulé
interpellé
1. os. mn. č. imperfekta
interpellions
Příklady
Le professeur a interpellé l'élève qui ne suivait pas le cours.
Učitel ostře oslovil žáka, který nedával pozor ve vyučování.
02
zadržet a vyslechnout, zastavit a vyslechnout
arrêter et questionner quelqu'un dans un cadre légal
Příklady
Les agents ont interpellé le dealer en pleine transaction.
Agenté zadrželi dealera uprostřed transakce.
