Hledat
décontenancer
01
vyvést z míry, znepokojit
troubler ou surprendre quelqu'un au point de le rendre hésitant ou inquiet
gramatické informace
morfologické složení
odvozené
dějové sloveso
pomocné sloveso
avoir
1. osoba jednotného čísla
décontenance
1. osoba množného čísla
décontenançons
1. osoba budoucího času
décontenancerai
příčestí přítomné
décontenançant
příčestí minulé
décontenancé
1. os. mn. č. imperfekta
décontenancions
Příklady
La question inattendue du professeur l'a complètement décontenancé.
Neočekávaná otázka učitele ho úplně zaskočila.
02
odradit, zklamat
rendre quelqu'un découragé ou déçu
Příklady
La remarque négative l'a complètement décontenancé.
Negativní poznámka ho úplně zaskočila.
03
zmatit, znepokojit
se sentir troublé, inquiet ou déstabilisé
Příklady
Il se décontenance facilement lorsqu'on lui pose des questions difficiles.
Snadno ztratí klid, když mu jsou kladeny obtížné otázky.
