Hledat
stören
01
rušit, obtěžovat
Unterbrechen oder unangenehm beeinflussen
gramatické informace
morfologické složení
jednoduché
dějové sloveso
pravidelné
pomocné sloveso
haben
1. osoba jednotného čísla
störe
3. osoba jednotného čísla
stört
příčestí přítomné
störend
minulý čas prostý
störte
příčestí minulé
gestört
Příklady
Er stört immer den Unterricht.
On vždy ruší vyučování.
