Hledat
beruhigen
01
uklidnit, utišit
Jemanden oder etwas ruhiger machen
gramatické informace
morfologické složení
frázové
dějové sloveso
pravidelné
neoddělitelný
částice
be
základní sloveso
ruhigen
pomocné sloveso
haben
1. osoba jednotného čísla
beruhige
3. osoba jednotného čísla
beruhigt
příčestí přítomné
beruhigend
minulý čas prostý
beruhigte
příčestí minulé
beruhigt
Příklady
Die Mutter beruhigt das weinende Kind.
Matka uklidňuje plačící dítě.
02
uklidnit se, uvolnit se
Sich entspannen
Příklady
Nach dem Unfall hat sie sich schnell beruhigt.
Po nehodě se rychle uklidnila.
