Hledat
poignarder
01
pobodat, bodnout nožem
frapper quelqu'un avec un couteau ou un poignard
gramatické informace
morfologické složení
frázové
dějové sloveso
neoddělitelný
pomocné sloveso
avoir
1. osoba jednotného čísla
poignarde
1. osoba množného čísla
poignardons
1. osoba budoucího času
poignarderai
příčestí minulé
poignardé
1. os. mn. č. imperfekta
poignardions
Příklady
Il poignarde l'agresseur en légitime défense.
Pobodá útočníka v sebeobraně.
02
bodnout, mučit
causer une douleur intense ou un tourment, moral ou physique
Příklady
Cette trahison m'a poignardé le cœur.
Tato zrada probodla mé srdce.
