Hledat
dénouer
01
rozvázat, rozmotat
défaire un nœud ou un lien, rendre quelque chose libre ou détaché
gramatické informace
morfologické složení
frázové
dějové sloveso
neoddělitelný
pomocné sloveso
avoir
1. osoba jednotného čísla
dénoue
1. osoba množného čísla
dénouons
1. osoba budoucího času
dénouerai
příčestí minulé
dénoué
1. os. mn. č. imperfekta
dénouions
Příklady
Elle a dénoué ses lacets avant de les ranger.
Ona rozvázala své tkaničky, než je uklidila.
02
řešit, rozuzlovat
résoudre un problème, une situation difficile ou un conflit
Příklady
Ils ont réussi à dénouer le différend entre les deux parties.
Podařilo se jim rozřešit spor mezi oběma stranami.
