Hledat
brouiller
01
míchat, plést
mélanger ou rendre confus quelque chose
gramatické informace
morfologické složení
jednoduché
dějové sloveso
pomocné sloveso
avoir
1. osoba jednotného čísla
brouille
1. osoba množného čísla
brouillons
1. osoba budoucího času
brouillerai
příčestí přítomné
brouillant
příčestí minulé
brouillé
1. os. mn. č. imperfekta
brouillions
Příklady
Ne brouille pas les papiers sur mon bureau.
Ne brouiller papíry na mém stole.
02
pohádat se, rozejít se
perdre l'amitié ou se fâcher avec quelqu'un
Příklady
Ils se sont brouillés après une dispute.
Pohádali se po hádce.
03
rušit, blokovat
perturber ou empêcher la réception d'un signal
Příklady
Les appareils militaires peuvent brouiller les communications.
Vojenské zařízení může rušit komunikaci.
