Hledat
éblouir
01
oslnit, ohromit
impressionner vivement par un éclat ou une performance exceptionnelle
gramatické informace
morfologické složení
jednoduché
dějové sloveso
pomocné sloveso
avoir
1. osoba jednotného čísla
éblouis
1. osoba množného čísla
éblouissons
1. osoba budoucího času
éblouirai
příčestí přítomné
éblouissant
příčestí minulé
ébloui
1. os. mn. č. imperfekta
éblouissions
Příklady
Le soleil m'a ébloui en sortant du tunnel.
Slunce mě oslepilo, když jsem vycházel z tunelu.
