Hledat
offusquer
01
urazit, rozzlobit
provoquer de l'irritation ou du mécontentement chez quelqu'un
gramatické informace
morfologické složení
jednoduché
dějové sloveso
pomocné sloveso
avoir
1. osoba jednotného čísla
offusque
1. osoba množného čísla
offusquons
1. osoba budoucího času
offusquerai
příčestí minulé
offusqué
1. os. mn. č. imperfekta
offusquions
Příklady
Elle s' est sentie offusquée par ce commentaire inattendu.
Cítila se uražena tímto neočekávaným komentářem.
02
urazit se, cítit se dotčeně
se sentir blessé ou irrité par quelque chose
Příklady
Il s' offusque toujours quand on parle de ses erreurs.
Vždycky se urazí, když se mluví o jeho chybách.
