Hledat
dérouter
01
odklonit, přesměrovat
faire changer de direction ou de route quelqu'un ou quelque chose
gramatické informace
morfologické složení
odvozené
sloveso pohybu
pomocné sloveso
avoir
1. osoba jednotného čísla
déroute
1. osoba množného čísla
déroutons
1. osoba budoucího času
dérouterai
příčestí přítomné
déroutant
příčestí minulé
dérouté
1. os. mn. č. imperfekta
déroutions
Příklady
La tempête a dérouter les randonneurs hors du sentier.
Bouře svedla turisty z cesty.
02
zmást, uvést do rozpaků
rendre quelqu'un confus ou incapable de savoir quoi faire
Příklady
Le discours du politicien a dérouter le public.
Projev politika zmátl veřejnost.
