Hledat
absolvieren
01
dokončit, ukončit
Etwas erfolgreich beenden, besonders eine Prüfung oder Ausbildung
gramatické informace
morfologické složení
odvozené
dějové sloveso
pravidelné
pomocné sloveso
haben
1. osoba jednotného čísla
absolviere
3. osoba jednotného čísla
absolviert
příčestí přítomné
absolvierend
minulý čas prostý
absolvierte
příčestí minulé
absolviert
Příklady
Nachdem er die Ausbildung absolviert hat, bekam er einen Job.
Poté, co dokončil školení, dostal práci.
