Hledat
insulter
01
urážet, nadávat
dire des paroles blessantes ou offensantes à quelqu'un
gramatické informace
morfologické složení
jednoduché
dějové sloveso
pomocné sloveso
avoir
1. osoba jednotného čísla
insulte
1. osoba množného čísla
insultons
1. osoba budoucího času
insulterai
příčestí přítomné
insultant
příčestí minulé
insulté
1. os. mn. č. imperfekta
insultions
Příklady
Il l'a insultée devant tout le monde.
Urazil ji před všemi.
02
urážet, hanobit
offenser gravement quelqu'un par des paroles ou des gestes
Příklady
Il m'a insulté sans raison valable.
Urazil mě bez platného důvodu.
